Propagátor duševní práce a komunikace David Gruber na téma: Umí lidé spolu hovořit?

Kdo se začal komunikaci věnovat, pokud půjdeme do daleké historie?

­Je to již antika, tedy Řecko a Řím. Určitě všichni znáte aspoň podle jmen řecké filozofy jako Sokrates, Aristoteles nebo Platon. V Římě to byli zejména Seneca, Cicero nebo Marcus Aurelius. Renesance byla také velice úspěšná. Tam se proslavil Ital Niccoló Machiavelli se svým dílem Vladař – jak ovládat masy a celý stát. A dále pak Francouz, který se jmenoval Étienne de la Boétie. Étienne psal o tom, že by obyvatelstvo nemělo slepě poslouchat jen jednoho člověka, který mu vládne a manipuluje s ním. Tedy byl protipólem Machiavelliho. V Německu se později tématu systematicky věnoval Arthur Schopenhauer,  žil v letech 1788 – 1860, který ve svém díle Eristická dialektika uvádí asi čtyřicet argumentačních triků, které vždy nazval německým slovem Kunstgriff… Do češtiny se to překládá jako „zálud“.

Od počátku 19. století dosud bylo napsáno mnoho knih o osobním rozvoji – asertivitě, motivování, zvládání konfliktu, vedení prezentace, týmové práci, hospodaření s časem, leadershipu apod. Specifickou oblastí jsou pravidla soužití a komunikace mezi ženami a muži. Nejznámější zahraniční díla jsou: John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. A pak Allan a Barbara Peaseovi: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, popřípadě Proč ženy pláčou a muži lžou. Ale ani česká škola nezůstává pozadu: Miroslav Plzák, Stanislav Kratochvíl, Radim Uzel… Posledně jmenovaný byl také patronem mých několika knih o ženách a mužích a kmotrem další mé knihy – dobrodružného románu z Divokého západu.

Jak na sobě pracujete? Kdo je nebo byl vašim vzorem?

Mým velkým guru byl již zesnulý doktor Jiří Toman, který byl po roce 1945 naším jediným odborníkem na organizaci duševní práce a také o ní napsal řadu knih. Poradil mi, abych začal dělat něco nového, co chybí na pracovním trhu a všichni to potřebují. Zkoumal jsem jako mladý kluk metody učení, abych byl co nejrychleji hotov se zkouškami na vysoké škole a vůbec s jakoukoliv nepříjemnou nebo namáhavou prací. Bez újmy na kvalitě. Místo, abych si rozložil zkoušky na čtyři měsíce, každý semestr jsem ukončil během dvou týdnů. Studoval jsem průběžně, což není u vysokoškoláků snad kromě mediků zrovna běžné. Takže ve zkouškovém období už jsem se nemusel na zkoušky učit. Stačilo mi jedno letmé projití sešitu a skript… a bylo to. Chtěl jsem prostě mít čistou hlavu a pak mít dlouhé lenošivé volno.

A co rychločtení a rychlostudium?
I na základě těchto svých dlouholetých zkušeností jsem samostatně vytvořil kurzy rychločtení a rychlostudia. Kniha o rychločtení byla u nás v knihovnách jedna jediná, v knihkupectvích žádná. Kurzy nebyly žádné, aspoň přes mé dlouhodobé usilovné pátrání nikdo o žádném nevěděl. Takže jsem musel vycházet především z vlastních zkušeností a poznatků. První zkušenosti s vyučováním efektivnímu čtení a studiu jsem měl z roku 1964, to mi bylo necelých devět let – a doučoval jsem v těchto oblastech spolužáka Vlastimila Böhma. Pak jsem to know-how používal pro své potřeby; tím více, čím bylo studium těžší; na prestižním a velmi náročném gymnáziu – dnes Matiční gymnázium Ostrava – už hodně, na vysoké škole a v další praxi pak už zcela systematicky. Je přece mnohem výhodnější slušně zvládnout nějaký důležitý cizí jazyk místo za obvyklých průměrných šest let za půl roku, ne?

V kurzech rychločtení a dalších technik duševní práce jsem začal vyučovat od roku 1983. Doporučuji video na youtube, kde najdete rozhovor můj se zmíněným Dr. Jiřím Tomanem. Je to součást mého desetidílného televizního vzdělávacího seriálu o time managementu a využití osobních počítačů. Seriál vysílala Československá televize v roce 1988.

A nějaké nové kurzy?

Vybrušuji svá dosavadní témata. Populární jsou kurzy: Řečnické triky všech zemí a dob, Rychločtení a racionální čtení nebo Angličtina, no problem. Moji klienti mají také velmi rádi univerzální komunikační kurz, kde jim v úvodu nabídnu co nejširší paletu možných témat – a oni si sami rovnou vyberou podle svých preferencí a naléhavosti potřeb. Třeba i něco mimo moji počáteční širokou nabídku; tematicky se omezovat nemusí. Vybírají si nejen obsah toho kurzu, ale do značné míry i jeho formu (zda více přednášet nebo cvičit, hrát komunikační hry, diskutovat, uvádět případové studie…). No a jakmile mají vybráno a já jejich preference znám, tak zařazuji nejžádanější téma na první místo a s největším důrazem, druhé nejžádanější téma na druhé místo atd. až do vyčerpání času vyhrazeného na seminář.

Do toho času se jistě nevejde do detailu úplně vše podle všech, ale platí, že jsem svým klientům jako celku vyhověl maximálně, jak se prakticky dá. Samozřejmě že nějaký zakomplexovaný hnidopich si může na tom vždy najít nějaké mouchy, ale určitě odpadnou ty negativní zpětné vazby klientů, časté u kurzů s napevno danou tématikou, typu „čekal jsem něco jiného…“. Každý univerzální komunikační kurz je tedy trochu jiný, a na jeho začátku se ještě vůbec neví, o čem přesně bude. Mohu si to však dovolit, protože za těch téměř čtyřicet let učení pokrývám všechny relevantní měkké dovednosti.Samozřejmě rád sleduji následné studijní i kariérové úspěchy svých žáků; s mnohými mám pevný přátelský vztah na celý život. A dovolím si je i tímto prostřednictvím srdečně pozdravit a popřát jim optimální zvládnutí dnešních problémů.