Vítkovice? Na titul se nedá zapomenout, říká ligový mistr Houška

Jak se ohlížíte za svojí hráčskou kariérou?

Poštěstilo se mi splnit to, co jsem si vytyčil na začátku. Jako žáček jsem snil, že budu hrát ligu, ale nenechal jsem nic náhodě. Člověk k tomu musí dospět tak, že bude na sobě pracovat - a jak se říká ve sportu, prostě makat. Byl jsem v mládeži pražské Slavie, což byla velká škola. Pak mě samozřejmě vedli i další trenéři. Jsem rád, jak jsem k fotbalu přistoupil a co se mi povedlo.

Přes Dynamo České Budějovice, pražskou Spartu, Vagónku Česká Lípa, a LIAZ Jablonec jste se dostal v roce 1984 do tehdy prvoligových Vítkovic. A s nimi jste v roce 1986 vyhrál mistrovský titul v československé lize a o rok později jste byli druzí. Jak na to vzpomínáte?

Jen v nejlepším. Byly to báječné čtyři roky. Etapa ve Vítkovicích byla pro mě vrcholem a jak jsem naznačil, znamenala i splnění sportovního cíle.

V československé lize jste podle statistik odehrál 120 zápasů, převážně za TJ Vítkovice. A vstřelil jste dvacet branek. Tým startoval i v Poháru mistrů evropských zemích a Poháru UEFA. Vybavujete si tehdejší vítkovické sestavy?

Doufám, že se na mě nebude nikdo z Ostravy zlobit, když se svěřím se svým dojmem, že jsem patřil ve Vítkovicích k těm lepším hráčům ze základního kádru. Sešlo se tam ale vynikající mužstvo, za Vítkovice během mého působení nastupovali například Vlk, Grussmann, Míra Kadlec, Lišaník, Bartl, Kovačík a fantastickým fotbalistou byl Jirka Šourek, který tam přišel z Teplic. Dával za Vítkovice důležité góly. A za zmínku by stáli i další hráči.

Jak byste charakterizoval tehdejší klub z Vítkovic?

Dosáhli jsme maxima, co jsme mohli. Ale nebyla to jen zásluha samotných hráčů. Vedení dokázalo přivést fotbalisty, kteří zapadali do systému mužstva. A kde pracují tímto způsobem, tak zpravidla přijde posun nahoru. Nesmím zapomenout ani na zázemí klubu a celkový servis včetně pracovníků ve skladu apod. Prostě tam bylo všechno, co fungovalo.

Vraťme se do současnosti. Jak se vám jeví vstup vašeho týmu FK Přepeře do třetí ligy?

Měli jsme na úvod těžké soupeře. Prohráli jsme s Viktorií Žižkov, kterou nově trénuje Václav Kotal, co ještě před necelými dvěma lety vedl pražskou Spartu v první lize a evropských pohárech. Mimochodem, s Václavem Kotalem jsem se potkal jako spoluhráč kdysi právě ve Spartě. V Ústí nad Labem, které stejně jako Žižkov na jaře sestoupilo z druhé ligy, jsme remizovali.